Y
Y jest samohláska retopodnebná, podružná, povstalo zlomenim z ui (vz Samohláska) a tak se článkuje, že tento původ její při náležitém (to jest tvrdém n. širokém) vy- slovení patrný jest; ústa totiž na retné u, ale jazyk na podnebné i nastrojen jest. Nej- starožitnější jazyk indoeuropský, sanskrt, jí ještě nezná a má za ni své starobylejší střídnice; z pozdějších pak jazyků této če- ledi jen někteří si ji vytvořili; tak řečtina ve svém v (y. vgioc), románština ve francouz- ském u (tu), němčina v ü (Büffel) a slovan- ština v ti. Li, y. Gb. v S. N. Cf. Gb. Hl. 13. Ze y prvotné znělo jako franc. u, řec. v, něm. ü, viděti z toho, že y v latině sa- mohláskou u (Nezamysl — Nezamuslus) a v staroslov. památkách dvouhláskou ui se nahrazovalo (mui = my). Vz lit. Zv. 56. Mýto lit. muitas, mýdlo lit. muilas, Bystřice strč. psáno Buistrice. Gb. Hl. 14. Cf. Gb. Hist. samohl. 5. — Ve staré bulhárštině a bez pochyby ve veškeré staré slovanštině byla, jak se dle analogie samohlásek lome- ných, dle vlastního původu jejího a dle spřežené dvoučlenné litery její podobá, nej- prve dvouhláskou, ale později na samohlásku krátkou a dále i na jiné slabší střídnice klesala. Z těchto nejslabší a zároveň nej- rozšířenější jsou e a i. Střídnici 1. e (é) za y (ý) má na př. srbskocharvátština v kon- covkách ohýbacích a nářečí hanácké skoro vesměs. Gb. ve S. N. Cf. Gb. Hl. 79. Na Hané: bele rebe = byly ryby; médlo, déka, sér, bék, Tenec, sen, do roke, rohe, veneso, vendu = mýdlo, dýka, sýr, býk. Týnec, syn, do ruky, rohy, vynesu, vyjdu, Ht., Šb. V češtině v koncovce 1. os. pl chcemy — chceme (koncovky -my již v polovici 16. stol. se neužívalo; ale v Přerovsku a Opavsku posud: mamy, damy máme, dáme. Vz -my). Na konci slov: záhy — záhe (Čestm. ), opěty (Záboj) — opěte (Št. ) — opět. V pro- středku slov: ryji — reju, myji — meju, násyp — násep, sekyra — sekera, Gb., slych — slech, Hš., hybký — hebký, pryč — preč, nynie — nenie. Dán list nenie v sobotu. Výb. II. 279. To sě ot nás nenie otchýlilo. Kat. 175. (Gb. Hl. 79. ). Pod Krkonš.: me- slím, kdebe belo, malem zvonkem = myslím, kdyby bylo, malým zvonkem. Kb. U Do- mažlic: bel m. byl; u Opavy: ohyň, amyn, pynize, sym naopak m. oheň, amen, peníze, jsem. Šb. Vz E, Gb. Hist. samohl. 108. — Pozn. Hanácké e m. y zní temněji než české e: rebe = räbä. Hš. — 2. Střídnici i mají všecky ostatní jazyky slovanské, které při původní široké nebo tvrdé (ruské a polské) výslovnosti hlásky y nezůstaly, mezi nimi tedy také čeština. Ve spisovné češtině totiž jenom etymologický pravopis y a i náležitě rozeznává, ale obecná výslovnosť jenom v některých nářečích rozdíl mezi těmito hláskami činí a obě úzce jako i vyslo- vuje tak, že y ve slově vysoký právě tak se vyslovuje jako i ve slově viseti. Zde tedy původní široké y seslabilo se v i a seslabení to spadá do doby historické, asi do doby mezi Husem a Bratry. Hus totiž učil ještě dobře, jak článkovati a kdy psáti se má y, Bratří pak, důmyslní znatelé ja- zyka českého, přece přijali a svým uznáním posvětili způsob pravopisecký v polovici 16. století již ustálený, podlé něhož se po sykavých souhláskách: c, s, z vždycky psáti mělo y i tam, kde analogie zřejmá žádala i, na př. vlcy, bozy, nosým. Chybu tu sotva by Bratří byli schvalovali, kdyby za jejich dob u výslovnosti české rozdíl mezi y a i byl ještě poznatelný býval. Dle Gb. v S. N. Cf. Gb. Hl. 7., 9., 79., Gb. Hist. samohl. 81., 168. A tak se po: c, s, z ještě nedávno všude y psalo, ale nyní se píše po Dobrov- ském po c všude i, i pak po měkkém s a z, y po tvrdém s a z. Ht. Zv. 57. Činí pak se v češtině rozdíl u výslovnosti hlásek y a i posud v severovýchodních Čechách; u Bu- dějovic slyší se y po: b, p, f, v, m. Jižně od Budějovic (v Doudlebsku) y od i u vy- slovování naprosto se nerozeznává; ostatně se tam ý jen v několika cizích slovech ob- jevuje: lekrutýrka, jinak se mění v ej: mlejn. Kts. Také na Mor. a v pruském Slezsku y od i dobře se rozeznává: chlapi a chlapy. Šb. Stran střídání-se y s i sr. ještě: tova- ryš — tovařiš, ryčeti — řičeti. Vz Gb. Hl. 79. — Vz I. — 3. Bále se y střídá s o: nýbrž — nobrž, na Slov. boł m. byl. Vz O. Gb. Hist. samohl. 108., Gb. Příspěvky k čes. pravopisu 272. (Mus. spis. č. 117. ). — 4. S u. Surový — syrový, hluboký — hlyboký. U Do- mažlic: bul, buol, buel m. byl; na Slov. bul m. byl, Šb., naopak mysí m. musí, Hš.; pod Krkonoš. bul m. byl, naopak venky m. venku. Kb. Vz U, Gb. Hl. 78., 82. — 5. S a. Ht. Zv. 58. Vz A, Gb. Hist. samohl. 103. Pod Krkonš. a m. y. nikdá (i jinde), teďká. Kb. — 6. S 1 v již. Čech. myčet, myč m. ml- četi, mlč. Kts. — Vz Střídání. — V stup- nici samohlásek podlé závažnosti sestavené zaujímá y místo mezi B a u a nalézá se tedy častěji v souvislosti s těmito hláskami, zejména kdy k seslabování a stupňování se hledí. (Cf. Gb. Hist. samohl. 26. Mus. spis č. 104. ). Seslabuje se totiž v y (pych souvisí s puch, plynouti s pln — plouti, slych se sluch, styd se stud, Ht. Zv. 58. ) a dále v B, na př. duch — dychnouti — dbchnouti (dchnouti); a stupňuje se t. v y na př. dotBknu — dotýkám, polBknouti — polykati (tvoříme-li slovesa páté třídy ze sloves druhé třídy); y v u: tyji — tuk. Gb. Dále se stupňuje y v ý (dloužením): kry — krýti — ukrývati, slych — slýchati, dobyti — dobývati, Kt., Ht. Zv. 57.; kromě toho v ov a av v kořenech otevřených: by — baviti, kry — krov, ryji — rov, tyji —otava; v kořenech zavřených ov a av sepřesmykují v vo a va: kys — kavs — kvas,chyt — chvátati. Ht. Zv. 57., Kt., Gb. Vz Stupňování, Jer, Vm. Miklosičovo hlásko- sloví jazyka českého 17, Mkl. aL. 149-165. — Samohláska y nyní v násloví nepřichází (Ht. Zv. 57. ), čeština se jí zbavuje před- suvkou v: v-yk-núti m. yk-núti od kořene uk v učiti, na-uk-a. Kt., Ht. Zv. 57. Staří psávali také: ya, yablko, yako, yahen, yadro, yatra, yahoda atd., která slova nyní všecka literou j se píší: já, jablko, jako atd. Jg. — Slovostředím je v: býti, bydliti atd., vz Slov. a Ht. Zv. 57. — V obecné mluvě se y s ná- sledujícím j stahuje v: i, í, vyjdu — vídu, kryj — kri, krí; cf. bij — bí. Jir. — Y se vy- souvá (ve slovostředí) a odsouvá (na konci slov): opět, pak m. opěty, paky, Kt., dosti m. dosyti, lžíce m. lyžice, Ht. Zv. 59., ná- syp — náspa, kbel — na Slov. kybel, bl- štěti se m. blyštěti se; y se odsulo v 1. os. pl., kde stojí jeho střídnice e: chcem m. chceme a to m. chcemy, vz -me. Gb. Cf. Gb. Hl. 84., Hist. samohl. 78. — Y se vsouvá v Opavsku před l a r, avšak neslyšeti ho úplně: syrdečko, myrkva, vylček, pylný m. srdéčko, mrkva, vlček, plný; také v: sedym, osym m.: sedm, osm. Šb. Vz -yl, -yr. — Místo y jest ve jménech kollektivních a: louky — luka. Vz A. — Jména v y ukon- čená a toliko v plur. užívaná jsou rodu mužského aneb ženského: mužská skloňují se podlé prvního sklonění mužského (Strom), ženská pak podlé prvního ženského (Žena). — Mužská vlastní jména v y ukončená sklo- ňují se podlé jmen přídavných: Klaud-y, yho, ymu, yho, ym, ym. — Po tvrdých souhláskách píše se y; po obojetných souhláskách píše se y, povstalo-li z nějaké široké samohlásky n. shoduje-li se s ní: a, o, u: kobyla — cf. cabalus, syt — satur — satis, vy — vos, sychravý — suchý, syrový — surový, myš — mus. Mk. — Ve sklo- ňování substantiv klade se y: v 1. muž sklonění v akkus. a instr. pl. slov živých bytostí (Páv) a v nom., akkus., vok., instr. plur. slov neživotných bytostí (Strom). — Poznam. Od konce 13. stol. až do r. 1520. psávalo se i u neživotných buď -i buď -ové jako při životných: skutci tvoji, mnozí roci, dluzi, divové, domové, Gb., buci, lesi, údi. Jir. — V 1. ženském sklonění (Žena) v gt. sg., v nom., akkus. a vok. pl (ženy); v 1. středním sklonění (Slovo) v instr. pl. (slovy); v třetím středním sklonění (Kníže) v instr. pl. (knížaty). Vz Skloňování. — U adjektiv přisvojovacích: v muž. rodě v akkus. pl. a u neživotných i v nomin. pl.; v žen. rodě v gt. sg. a v nom. a akkus pl. Vz Otcův. — U zájmen (náměstek), vz Já, Ty, Ten, Sám. — Y se píše u činných a trpných příčestí a adjektiv neurčitého východu, vztahuji-li se jsouce u výroku na podměty pl. rodu žen. aneb rodu muž. neživotných bytostí: ženy psaly, ženy byly zabity; stromy stály, stromy byly posekány; ženy jsou mi dlužny; ženy jsou s prací hotovy. V obecné mluvě i když je podmět rodu středního: kuřata běhaly po dvoře (m. běhala). — Jak se psávalo y? Vz o tom Gb. Příspěvky k čes. pravopisu, Mus. spis. č. 117, hl. str. 241. — Ý rozkládalo se již na sklonku 14. stol. v aj (ve starých rukopisech pravidelné: ay), na př. svataj m. svatý, za kteréžto aj od polovice 16. stol. přehlasované ej ovládlo (do r. 1842. psalo se ey). Ale proměny této nepřijal jazyk spi- sovný (staří spisovatelé zřídka jí užívali ku př. v tejn vedlé týn, hejřiti vedle hý- řiti, Gb., Ht. ), ale podržel ý; za to ovšem mluva obecná (kromě instrum. sg.: novým; bez pochyby na rozdíl od dativ. pl. ) vše- obecně ji přijala: mejte, vejskat, mlejn, do- brej, mejti m. mýto, výskati, mlýn, dobrý, mýti; muskejm šatům, v černejch vlasech, rounejma nohama m. mužským, v černých, rovnými. V instr. sg.:, dlouhým (dlouhym) krkem, hrubým (hrubym) způsobem' i v ob. mluvě; ale pod Krkonoši říkají s velikejm hlukem atd. Kb. S milejm panem Bohem. Sš. P. 514. Podobně: S tím holejm netopaj- řem. R. zv. v. 1628. Hlasem svejm, s lač- nejm životem. Aesop. 1581. Na tom zakládá se pravidlo pravopisné: Píše se ý, kde se obecně vyslovuje místo něho -ej: pýcha — pejcha, zmýliti — zmejliti atd. Ale toto pravidlo není zcela spolehlivé, poněvadž lid i í v ej rozpouští: cítiti — cejtiti, no- žík — nožejk, vozík — vozejk, získati — zejskati. Místy říká se i: mnozej, velicej m. mnozí, velicí (v Podkrk. Kb. ), a: Čej (m. čí) je to pachole. Sš. P. 218. Vz Gb. v S. N. a Gb. Hl. 74., Gb. Hist. samohl. 99. (Mus. spis. č. 104. ). — Ve Slovenčině se ý roz- kládá v ej a mimo to i v ie: netopier, pa- stier, tak že se y dloužilo v staré češtině v ý (aj), v nové češtině v ý (ej), v sloven- čině v ý (ej, ie). Ht. — Na Hané i jinde na Mor. slyší se též é za ý: mlénský, Sš. P. 479., kévá, bévá, Ib. 550. a p. Podobné dialektické stopy nalézají se také v někte- rých památkách staročeských. V Millionu čte se: mezi králem Barkú a jiném králem tatarském; Jazykem tureckém. Výb. II. 546., 349. V Mandevillu: Bohatém kupcem s ji- némi bohatými lidmi. Výb. II. 601. a 602. (Gb. Hl. 11. 4. ). — Místy jako ku př. v No- vohradsku i y v ej se rozkládá: husej, ko- zej m.: husy, kozy. Hš. — Ý se skracuje v e, vz Skracovaní. — K slovům ukončeným v ý, á, é připojuje se ý: 1. jednoduše: slabý, bos-ý, kus-ý, syt-ý, zdrav-ý; 2. k sub- stant. s předložkou bez: bez-hlav-ý, bez- noh-ý, bez-ruk-ý; 3. ve složení s jinými slovy: modro-ok-ý, zlato-křídl-ý; 4. k zá- kladním číslovkám, z čehož řadové číslovky vznikají: šest-ý, osm-ý, mimo: první, třetí, tisící, milionní; 5. k příčestí času minulého: padl-ý, býval-ý, zachoval-ý, dokonal-ý, za- chovan-ý, dokonan-ý; 6. pomocí jiných hlá- sek, vz: -avý, -elný, ěný, -itý, -ký, -ný, -ovalý, -ovný, -ový, -rý, -ský, -vý atd. T. Cf. Tvoření slov. — Adjektiva ukončená v ý, á, é skloňují se podlé: Nový. Podr- žují ý v nom. a vok. sg. mas., při neživot- ných i v akkus. Vz Nový. Adjektiva v -ý, -á, -é ukončená skloňují se podlé Nový i teh- dáž, když význam podstatných jmen mají: celný, polesný, hajný, hlásný, hospodský, mýtný, pocestný, poklasný, ponocný, zlatý atd.; komorná, krámská, panská, kupcová, správcová atd; cestné, měřičné, služné, pří- vozné, mostné, vstupné, výslužné (Kz. ) atd. — Jména vlastní v -ý: Selibovský, Novotný atd. skloňují se podlé Nový; ale jak v rodě ženském? Někteří říkají: paní Selibovská, paní Novotná i slečna Selibov- ská, slečna Novotná a skloňují tato slova ovšem podlé Nová; jiní činí rozdíl mezi paní a nevdanou (svobodnou) a říkají paní Selibovská, paní Novotná, ale Marie Seli- bovských, Marie Novotných (slečna, nevdaná) a skloňují ovšem jen jméno křestné neb slečno atd.: Marii (slečně) Novotných, s Marií (se slečnou) Novotných. O tom vz článek: Jméno. — V obecné mluvě klade se -ý m. -í v nom. pl. rodu muž. slov životné by- tosti znamenajících a m. -é po tvrdých sou- hláskách, což jest znakem nářečí českého: chudý (m. chudí) chalupníci, hloupý (m. hloupí) hoši; starý (m. staré) matky, dobrý (m. dobré) dítě, dobrýho (m. dobrého) muže, po dobrým (m. po dobrém) to nejde. Dle Šb., Šf., Gb. — V Přerovsku a Opavsku -ý se krátí (tam se samohlásky vůbec krátí): dobry otec. Šb. Vz E (é). — Jak ý staho- váním z jiných hlásek povstávalo, o tom vz: Přídavný a cf. Gb. Hl. 128.